Dopřát si co hrdlo ráčí je snem všech labužníků. Pro žaludek mohou být však lukulské hody velmi nebezpečné.

Drobnější prohřešky proti zdravé životosprávě nám obvykle trávicí systém promine, za ty větší musíme však nejednou zaplatit zdravotními problémy. „Pacient může v takovém případě onemocnět gastritidou, neboli zánětem žaludku,“ říká doktorka Petra Rycková, gastroenteroložka a vedoucí lékařka kliniky Homolka Premium Care. „Toto onemocnění je přitom jednou z nejčastějších příčin bolestí břicha.“ Podle jejích slov trpí záněty žaludku spíše dříve narození pacienti, jejichž žaludeční sliznice je již křehčí než u mladších lidí. A proto také mnohem citlivěji reaguje na různé stravovací prohřešky. Stejně tak jako na některé typy léků, které mohou podráždit sliznici žaludku. Zejména pokud je užíváme delší dobu a ve vyšších dávkách.

Akutní, nebo chronické?

Zpracovat přijatou potravu nám napomáhají enzymy, které sídlí v našem žaludku. K tomu, aby mohly svou práci dobře vykonávat, potřebují žaludeční šťávu, jež obsahuje kyselinu chlorovodíkovou. Zmíněná kyselina se však nesmí dostat do přímého kontaktu se sliznicí žaludku. V tom ji za normálních okolností brání vrstva hlenu. Pokud se ale tato vrstva vlivem léků či dietních chyb naruší, kyselina pronikne na sliznici a vyvolá zánět žaludku. Ale ne vždy musí toto onemocnění souviset pouze s nesprávnou životosprávou. „Záněty žaludku mohou být nejen akutní, ale i chronické,“ vysvětluje doktorka Rycková. „V takovém případě dochází k ztenčení, či přeměně, žaludeční sliznice.“ Chronický zánět žaludku může souviset s autoimunní poruchou, při níž se tvoří protilátky proti určitým buňkám přítomným v žaludku. A v důsledku toho dochází ke ztrátě kyseliny chlorovodíkové. Onemocnění může mít ale také na svědomí bakterie Helicobacter pylori, kterou má ve svém žaludku řada lidí, problémy však způsobuje pouze některým z nich. Podle slov gastroenteroložky však bývají chronické žaludeční záněty mnohem méně časté než ty akutní.

Prevence je klíčová

Klíčovou roli u akutních zánětů žaludku přitom hraje prevence. „Nejčastěji tyto záněty způsobuje nadměrné užívání léků na bolest, takzvaných nesteroidních antirevmatik,“ upozorňuje gastroenteroložka. „Starší lidé, kteří přípravky typu ibuprofen nebo anopyrin nezřídka užívají, bývají proto tímto onemocněním častěji postiženi než mladší pacienti.“ Jejich žaludeční sliznice je navíc většinou méně odolná, a proto se u nich nemoc může projevit třeba již po týdnu pravidelného užívání těchto léků. Na vzniku akutního zánětu žaludku se kromě toho podílí také stres, kouření a nadměrné pitíalkoholu. Vyvolat ho může ale i konzumace zkaženého jídla, nejčastěji špatně opracovaného masa obsahujícího bakterie typu salmonely. Ty mohou leckdy vyvolat nejen zánět žaludku, ale i střeva. Pokud si chceme podobné nepříjemnosti ušetřit, pak bychom se měli zamyslet nejen nad svým jídelníčkem, ale i nad tím, zda nebereme některé léky na bolest zbytečně.

Dieta se vyplatí

Jestliže podceníme prevenci, musíme počítat s tím, že nás může postihnout právě akutní zánět žaludku. „Obvykle se tato nemoc ohlašuje bolestí v nadbřišku, pacienti mívají pocity na zvracení nebo zvrací,“ popisuje nejčastější příznaky onemocnění paní doktorka. „V závažnějších případech mohou zvracet krev, či mít stolici zbarvenou do černa.“ Někdy může ale zánět podle jejích slov probíhat bez jakýchkoliv viditelných příznaků. A lékařům se ho podaří odhalit až při vyšetření žaludku, na které pacient přišel z úplně jiného důvodu. Nejčastější diagnostickou metodou bývá v takovém případě gastroskopie, při níž se do trávicího orgánu zasouvá kamera. Někdy se ovšem také stává, že gastroskopické vyšetření neobjeví žádné známky zánětu ani u pacienta trpícího bolestmi břicha. Odhalit se ho podaří až při mikroskopickém zkoumání na histologii. Při prvních varovných signálech se proto určitě vyplatí nasadit si co nejdříve dietu. A pokud se obtíže do dvou dnů nezlepší, zajít k praktickému lékaři, který nám případně doporučí návštěvu gastroenterologa.

Zotavení neuspěcháte!

Pokud nám gastroenterolog potvrdí akutní zánět žaludku, obvykle musíme počítat s dlouhodobější léčbou. „Obvykle trvá jeden až tři měsíce,“ uvádí paní doktorka. „Nejčastěji v takových případech pacientům podáváme léky snižující sekreci kyseliny chlorovodíkové, takzvané inhibitory protonové pumpy.“ Tito lidé by se měli také vyhýbat potravinám, které zvyšují sekreci této kyseliny. To znamená kávě, silným černým čajům, kořeněným, smaženým, příliš slaným a tučným jídlům. Ze svého jídelníčku by měli také vynechat perlivé nápoje, luštěniny, čerstvou zeleninu, uzeniny, a pečivo z kynutého těsta. Teprve když začnou příznaky onemocnění ustupovat, je možné postupně přecházet na běžnou stravu. Příliš spěchat se určitě nevyplácí. Pokud totiž začnete dietní pravidla brzy porušovat, riskujete, že se nemoc brzy opět přihlásí.

časopis Moje zdraví, únor 2021

zpracováno paní redaktorkou Ivanou Matyášovou ve spolupráci s MUDr. Petrou Ryckovou